Zdravím tě, můj drahý čtenáři. Hned ze začátku tě upozorňuji, že pokud čekáš epicky úžasné dílo jdoucí ve šlépějích Shakespeara, kdy ti při čtení se bude linout romanticky rudý příběh před očima s krásnou hlavní hrdinou a mladíkem z bálu, kteří se do sebe zamilují, tak se radši posaď-realita bude trošku jiná. Od toho díla neočekávej text nesoucí hrdinské myšlenky a skryté touhy autora. Tento text skrývá tak akorát autorovu nevyspalost a pocit méněcennosti. Proč? Jen počkej, můj milý čtenáři, s tím tě hned seznámím. Je to takový menší problém, který se týká možná i tebe, zaplňující polovinu mého života. Ne, není to neopětovaná láska. Není to čtyřka z matematiky, i když o tom by se také dalo polemizovat. A není to ani pocit zklamání, když si ráno chci koupit jablko, ale všechna jsou vyprodaná a já mám tím pádem celý den zkažený, jelikož si nemohu dát svoji denní dávku. Nic takového ti tady nepředstavím. Je to problém z trošku jiného soudku. Problém, který právě teď pravděpodobně leží v mé měkoučké posteli celý od prachu, který objevím ve chvíli, kdy se budu spokojeně ukládat ke sladkému spánku, ale místo vůně peřin na mě dopadne tuna prachu. A já mohu jen přemýšlet, kde ho ta mrňavá bestie vzala. Ano, můj problém je malá, chlupatá, nekonečně roztomilá a za žádných okolností nepřizpůsobivá potvůrka-kočka.
Vše to začíná tak nevině... S nadšením a láskou si domů přinesete roztomilé, vykulené koťátko, které si nepřestává hrát s vaším náhrdelníkem na hrudi. Nevině mňouká a vrní. Tak roztomilé... A tady má pelíšek, v naší posteli. A tady je škrabadýlko a mistička a hračky. Děláte pro své zlatíčko první poslední a ona na vás stále roztomile mňouká. Vše je tak sladké a třpytivé, že si ani nevšimnete skutečnosti. Z malého koťátka je elegantní kočičí dáma, která si začíná uvědomovat svoji pozici. A tady je počátek všeho. Zde se z roztomilého zvířátka stává otrokář. Skutečně nejsou ty kočky hloupé... Váš byt je náhle kočky a vy jste pouhý podnájemník, který ji ještě k tomu všem obskakuje a to s láskou.
Kočičí dáma má hlad-Mňau! Mňau!- mistička je plná. Kočičí dáma se chce usadit na místě, kde právě trůníte vy-Mňau! Mňau! Ksss!- a vy vyděšeně prcháte do kouta a sledujete, jak číča kolonizuje gauč. Když tak na ni koukáte, zatoužíte svými prsty prohrábnout její hebký kožíšek, v tom vám ale zabrání pohled- co si jako myslíš? Anebo naopak, vy celí zedření toužíte spát, ale kočičí dáma má potřebu se mazlit. Spustí své-Mňau! Mňau!- při čemž po vás začne šlapat, až dostanete pocit, že z vašich vnitřností se stal zítřejší oběd. A tak malou potvůrku začnete drbat za ušima nadšeni tím, jak vrní a přivírá očka. Nebo je třeba konečně sobota a vy toužíte spát do aleluja, když vás ze spaní vytrhne skoro až vražedný pohled. Zmateně se rozhlížíte kolem sebe, a když hladová kočičí dáma spatří, že první signál zafungoval, zpustí druhý- hlasité a uši drásající mňau! Pět minut odoláváte s hlavou schovanou v polštáři, když kočka přejde ještě na vyšší level. Hupsne k vám do postele a začne vám svojí vahou nemilosrdně drtit břicho. Prohráli jste. Vstanete a dáte vyhladovělému miláčkovi najíst, při čemž se mu ještě omluvíte, že jste zaspali snídaňovou dobu.
Ale i přesto všechno je stále milujeme. Elegantní bohyně, které mají vždy svou hlavu a nikdy se nám nepodřídí. Mohou rozcupovat, co chtějí, vytahat prachu, kolik je libo, ale my je nakonec stejně sevřeme a budeme na ni roztouženě šišlat, což vám poplatí pohledem, při kterém začnete pochybovat o úrovni své inteligence.
Tak co, můj drahý čtenáři? Zažíváš takové peklo také? Na druhou stranu musím uznat, že se s těma chlupáčema člověk opravdu nenudí a vím, že nás ty malé potvůrky milují stejně jako my je. Konec konců, je to vlastně taková symbióza. Já jí dávám jídlo a platím bydlení a ona my dává společnost v tichém bytě, který se stal jejím královstvím. Je to prostě malá roztomilá potvůrka.

?TE?
?ajovna
Short StorySoubor v?ech druh? pov¨ªdek, kter¨¦ v¨¢s provedou r?znorod?mi sv¨§ty, sezn¨¢m¨ª s mnoha realitami a spoj¨ª s je?t¨§ v¨ªce charaktery. Tak odlo?te v?echny sv¨¦ starosti, jen na vte?inku, a usa?te se v m¨¦ ?ajovn¨§.