Černovlasý mírně pokývá hlavou nepřestávajíc se lehce usmívat bledými rty. „Ale ty do mě vidět dokážeš." připomene jí dějství odehrávající se nedávno v lese, kdy se vpila do jeho duše, aby zahlédla to nejtemnější, co v sobě nosí.
                              
„Proč teď ne?"
                              
„Protože jsi lidská."
                              
„A tehdy?"
                              
„Tehdy jsi přijala své stinné já."
                              
„Proč se skrýváš?"
                              
Yuki se otočí a vejde zpět do dívčina pokoje, kam jej také následuje sledujíc, jak přistoupí k oknu, aby vzhlédl k růžové obloze zalité posledními paprsky slunce. Chladný větřík rozhoupávající záclonky po stranách okna lehce čepýří černé pramínky a Hope pocítí nutkání se jich dotknout. 
                              
Tiše zavře dveře, postoupí doprostřed pokojíčku, jež chytil oranžový nádech díky večeru za zdmi, kde zůstane vyčkávat na svou odpověď. 
                              
„Neskrývám se... Pouze chci, abyste cítili mou lásku, ne mé strasti. Má poupátka již více trpět nesmí, chci vás držet ve svém náručí a chránit před vším zlým." pronese klidně stále natočen z okna ven.
                              
„Chránit před vším zlým?" Hope na rozdíl od druhého stínu své vlnky neskrývá, nedokáže to, a tak Yuki může pocítit závan jejího nesouhlasu, odporu, neporozumění.
                              
Jak hořce mu chutnají dívčiny vlnky. 
                              
Zatne dlaně v pěst a nechá uniknout své podráždění, na nějž dívka zareaguje automatickým přikrčením se. 
                              
Vzduch pokoji se ještě více ochladí, až se podzimní večer za okny zdá být hřejivým, vlezlé vlnky tmavovlasého omývají celičký prostor, dusí v sobě dívku nechávajíc jí se stále více zamotávat do šedivé sítě. Nakonec se ke zděšené otočí čelem, aby mohla spatřit jeho zamračený výraz, který již donutí dívku skutečně couvnout o krok zpět. 
                              
„Přesně tak." pronese jednoduše, stručně a nahněvaně pomalu kráčejíc směrem k dívce neschopné jediného dalšího pohybu pro ústup. Dojde až k osůbce stejně vysoké jako ta jeho a chvíli zůstane mlčky hledět do jejího nervózního obličeje, než spodní hranou dlaně lehce udeří do dívčina čela.
                              
Hope pocítí mírný náraz, který ji však nečekaně vydá do spárů gravitace, takže se začne řítit k zemi očekávajíc tvrdý náraz na zem, jenž však nepřijde. 
                              
Zaslechne šplouchnutí a o pár chvil později i vlhko kolem celého svého těla. Chladná voda smočí ježící se chloupky přijímajíce celičkou existenci do svého studivého objetí. Kudrnatá stále neodtrhává pohled o šedookého, sleduje, jak shlíží na dívku bez jediné emoce v obličeji, pak je zcela ponořena do šedé vody, jež zacloní výhled na chlapce.
                              
Ponořená přepne ze stavu překvapení do stavu paniky, začne divoce máchat rukama kolem sebe a lapat po doušcích vzduchu, jehož je zde však nedostatek. Mezi prsty cítí studené proudy šedé vody, v níž tančí pár slabých, bílých paprsků světla přicházejících sem z nad hladiny. Hnědé, dlouhé vlasy se teď jako chapadla roztahují kolem těla klesajícího stále níže k tmavému dnu, i přestože paže dělají co mohou, aby probořily hladinu. Hope začne křičet, takže jí z dutin unikají bubliny vzduchu, které se začnou vplétat do vlasů všude okolo a následně mířit směrem vzhůru od dívky. 
                              
Náhle voda zmizí, zmizí její chlad i hrozba utopení, zmizí zbloudilé paprsky v jejím prostoru. Místo tichého objetí hlubiny hubená zápěstí objímají velké dlaně vězníce je za zády tmavovlasé dívky klečící v hloučku mladých lidí se sklopenou hlavou. Kudrnatá skrývající svůj pohled za clonou dlouhých vlasů se snaží vysmeknout z těsného, bolestivého sevření zpocených dlaní, avšak oproti vězniteli je příliš slabá. V hlavě cítí nepříjemné tepání, jež si přivlastňuje většinu její pozornosti, pohled má rozostřený ze zvláštního omámení a také slz v očích, dech je příliš mělkým, než aby uspokojil plíce a všechny svaly v těle, a tak se jí občas zatmí před očima.