A také si uvědomí neskutečnou bolest, která donutí do této chvíle nehybně ležící dívku prudce otevřít oči a se zatnutím téměř všech svalů těla vystřelit do sedu, kde se jí z příliš suchého hrdla vydere nelidské zaskučení.
                              
Chvíli bez pohnutí sedí zírajíc do prostoru před sebou, než si zcela uvědomí svojí existenci. Zcela zmatenou a vyděšenou existenci.
                              
Uslzenýma očima se začne rozhlížet kolem sebe dusíc se pod palbou nepříjemného množství vjemů. Vše se zdá být jako v oparu, nejasné, bez pevné struktury a utopené v chaosu. Zaregistruje spousty bílé barvy a bílého světla, jehož fotony se jí zařezávají do očí, zahlédne rozostřený modravý závěs okna, stůl vedle postele a na druhé straně od ní stojan s děsivě vyhlížejícími přístroji promítající spousty grafů, čísel a jiných hodnot. Uvědomí si kanyly zavedené pod kůži, aby jí do žil vpouštěly chladivou tekutinu. Uvědomí si tisíce senzorů na svém těle a z nich vedoucí drátky k oněm přístrojům. 
                              
Kudrnatá dívka začne sípat a vypouštět do neznámého okolí zvuky čistého zoufalství.
                              
Zajede si rukama do tmavých vlasů, poté se na ruce podívá prohlížejíc si je jako by byly cizí. Prohlíží si drobné dlaně, hubené prsty, krátké nehty, vrásky a rýhy a pár odřenin. Pak se jimi prudce chytne za okraj postele snažíc se se postavit na ztuhlé nohy.
                              
Všechny hadičky a drátky se jako její věrní společníci vydají s ní, což ji začne nepříjemně táhnout a způsobovat tak další bolest, proto je se slzami na tvářích strhá ze svého těla a s pohledem plným odporu je od sebe odmrští. 
                              
Chvíli s příliš mělkým dechem sleduje ta elektrická chapadla a hadičky s vytékající průzračnou tekutinou, jak se jako hladový hadi plazí po posteli zpátky k ní, aby se opět mohli zahryznout do jejího teploučkého masíčka. S vytřeštěnýma očima od nich udělá krok vzad, ale nohy ji odmítnou poslechnout, proto se s heknutím zřítí na chladnou linoleovou podlahu, kde se bezmocně zapře rukama a propukne v pláč.
                              
Vzlyká a bezmocně lapá po dechu snažíc se zklidnit třas celého těla.
                              
Pak v návalu slz zaregistruje rudou barvu pod svým tělem tvořící krásnou dvojici se světle modrou podlahou. Sleduje, jak barvy přibývá, než si uvědomí její původ. 
                              
Rukama se odstrčí od země, aby padla na zadek a měla tak výhled na svoje tělo zahalené v lehké, nemocniční košilce. Košilce, která v oblasti břicha nasává do svých bavlněných vlákének rudou barvu unikající z dívčina těla. I hned se snaží roztřesenýma rukama zamezit dalšímu úniku krve z jejích žil, avšak ta jí začne protékat skrz prsty. 
                              
Pomoc...
                              
Pomoc...
                              
„Pomoc..." vydere se jí slabě ze staženého hrdla. Klouby prstů na rukách si přejede po tvářích, aby setřela nekonečné vodopády slz, ale tím si rozetře rudou barvu po své příliš bledé pleti. 
                              
Pomalu se začne po podlaze sunout k jediným dveřím, které spatří. Sbírá všechny své síly, aby se doplazila k jejich prahu a jako bezmocné dítě uvězněné v zamčené místnosti zalomcuje klikou, která se cvaknutím dveře otevře, a tak vypadne z pokoje na chodbu s bílými kachličkami, na něž hned přistane pár rudých kapek.
                              
Zvedne své vyděšené, hnědé oči, aby se střetla s pohledy právě přibíhajících mediků. Vyděšená, zakrvácená, rozklepaná a nezdravě bledá dívka je chvíli strnule sleduje, než se jí v mozku rozezní poplach a ona se dá na úprk před cizinci. Po čtyřech se snaží co nejrychleji prchnout do nějakého úkrytu a vyčkat tam na záchranu. Několikrát sebou plácne o zem, než se podaří doktorům zděšenou dívku chytit.